Na pozemku stála původně skupina charakteristických venkovských budov a na jednotlivých prvcích novostavby se odráží jejich obraz. Co se týče její konstrukce, tyto staré budovy tu zachovaly svou stopu, ve formě čtyř kvádrů, každého s plochou 14 m2 a svými strmými střechami připomínající formu předchozích budov.
Zdá se, že krajina se jakoby přelévá přes obytné kvádry, čímž chrání obytný prostor; zelené prostředí je zde jakousi součástí budovy.

Konstrukci budovy obohacuje vstupní „jeskyně” zastíněná krajinou, která pokračuje do svahu, tvoříc organickou součást prostoru. Všechny tyto prostory se vzájemně propojují, dokonce i s okolním prostředím.

Tato typologie nabízí alternativu pro ’kvádrové budovy’, typické pro okolní hory a pro budovy více městského rázu, které jsou cizí pro tuto krajinu a jen málo ctí prostředí a ztělesňují agresivní postoj k ní.

Při plánování a stavbě domu v Ticinu byla vzata na zřetel udržatelnost a použití bioekologických materiálů.